Zůstat sám sebou ve světě, jenž se dnem i nocí pokouší udělat z tebe stejného člověka,jako jsou všichni ostatní..

C.G.Jung - Funkční typy : INTROVERT

28. srpna 2007 v 9:53 | http://jung.sneznik.cz/typy.htm |  Psychologie
Introvert
Introvertní myslivý typ:
Tento typ je v rozhodující míře ovlivňován ideami, které však nepocházejí z objektivně daného, nýbrž ze subjektivního základu. Usiluje o prohloubení, a nikoli o rozšíření. Touto základní dispozicí se zásadním a zjevným způsobem odlišuje od své extrovertní obdoby.
Jednotlivci tohoto typu mohou být zdvořilí, laskaví a přívětivý, ale mnohdy mají tyto vlastnosti příchuť určité úzkosti, která prozrazuje záměr, jež je v pozadí, totiž úmysl druhou stranu odzbrojit. Odpůrce má být uklidněn nebo zastaven, neboť by se mohl stát rušivým. Tento typ rád mizí za mrakem nedorozumění, který je tím hustší, čím více se pomocí své méněcenné funkce kompenzačně pokouší přijmout masku určité uhlazenosti, která však křiklavě kontrastuje s jeho skutečnou povahou.
Když uvádí své myšlenky do světa, neuvádí je jako starostlivá matka své děti, nýbrž odloží je a nanejvýš se zlobí, když se sami nedokáží uchytit a prosadit. V tom mu "napomáhá" okolnost, že mu většinou naprosto chybí praktické schopnosti nebo má v každém ohledu averzi vůči reklamě. Zdá-li se mu jeho produkt subjektivně správný a pravdivý, musí také být správný a ostatní se mají před touto pravdou jednoduše sklonit. Stěží asi půjde, aby někoho - hlavně někoho, kdo má vliv - pro svou věc získával. A pokud to učiní, udělá to většinou tak neobratně, že dosáhne opaku svého záměru.
Ve sledování svých idejí je tento typ většinou tvrdošíjný, svéhlavý a neovlivnitelný. S tím kontrastuje zvláštním způsobem jeho sugestibilita vůči osobním vlivům. Uzná-li zdánlivou neškodnost nějakého objektu, je tento typ nesmírně přístupný právě méněcenným živlům. Zmocňují se ho z nevědomí. Nechá se týrat a nejhanebněji vykořisťovat, jen když není rušen ve sledování svých idejí. On sám si jen těžko dokáže připustit, že něco, co je jasné jemu, se ještě nemusí jevit jasné každému. Jeho způsob chování a vyjadřování je většinou ztížen všelijakými přídavky, výhradami, ostražitostí, pochybnostmi, které pocházejí z jeho zamyšlenosti a rozpaků. Práce mu jde těžko od ruky. Buď je málomluvný, nebo narazí na lidi, kteří ho nechápou; tím si shromažďuje corpora delicti - důkazní materiál pro bezednou hloupost lidí. Pokud je náhodou někdy pochopen, propadá lehkověrnému přeceňování. Snadno se stává obětí ctižádostivých žen, které dokáží využít jeho nekritičnosti vůči objektu, nebo se z něho vyvine misantropický starý mládenec s dětským srdcem. Často je i jeho vnější vystupování neobratné, například je úzkostlivě korektní, aby nebudil pozornost, anebo je pozoruhodně bezstarostný. V širším okolí je považován za bezohledného a autoritářského. Čím blíže ho lidé poznávají, tím se stává úsudek o něm příznivější a nejbližší dokáží vysoce ocenit jeho intimnost. Vzdálenějším lidem se jeví jako naježený, nepřístupný a pyšný, někdy i zahořklý v důsledku svých nepříznivých předsudků vůči společnosti.
Cizí vlivy, jež navenek příkře odmítá, se ho zmocňují zevnitř, ze strany nevědomí, a on proti nim musí hromadit důkazy, a to proti věcem, které se nezasvěceným jeví jako úplně zbytečné. Poněvadž se jeho vědomí nedostatkem vztahu k objektu subjektivizuje, jeví se mu pak jako nejdůležitější to, co se skrytě nejvíce dotýká jeho osoby. S izolací navenek vzrůstá boj s nevědomými vlivy, které ho začínají pozvolna ochromovat. Zesílený sklon k osamělosti ho má ochránit před nevědomými vlivy, ale samota ho zavádí zpravidla hlouběji do konfliktu, který ho vnitřně vyčerpává.
Introvertní citový typ:
Poněvadž se nechávají vést převážně svým subjektivně orientovaným citem, zůstávají jejich pravé motivy většinou skryty. Navenek projevují harmonickou nenápadnost, příjemný klid, sympatický paralelismus, který nechce druhého k něčemu přimět, ovlivňovat, či dokonce přesvědčovat a měnit. Je-li tato vnější stránka poněkud výraznější, vnucuje se mírné podezření z vlažnosti až chladu, jež může zesílit až k lhostejnosti vůči štěstí a neštěstí jiných lidí. Cítíme pak zřetelně citové hnutí odvracející se od objektu. Tento typ nesdílí vlastní emoce objektu, nýbrž je tlumí a brání se jim, nebo lépe řečeno tyto emoce jsou "zchlazeny" negativním citovým úsudkem. Ačkoli je zde stále připravenost ke klidné a harmonické koexistenci, vůči cizímu objektu není projevována žádná přívětivost, žádná vřelá vstřícnost, nýbrž lhostejně se jevící, chladné až odmítavé chování. Vůči něčemu strhujícímu, entuziastickému zachovává tento typ především blahovolnou neutrálnost, někdy s lehce naznačeným rysem nadřazenosti a kritičnosti, který citlivému objektu snadno bere vítr z plachet.
Protože se tento typ jeví většinou jako chladný a rezervovaný, povrchní úsudek mu snadno upírá jakýkoli cit. To je však naprosto nesprávné, poněvadž city nejsou extenzivní, nýbrž intenzivní. Rozvíjejí se do hloubky.
Pokud se já cítí pod úrovní nevědomého subjektu a cit zpřístupňuje cosi vyššího a mocnějšího než je já, je tento typ normální. Nevědomé myšlení je sice archaické, kompenzuje však užitečně redukcemi občasné záchvaty povyšovat já na subjekt. ale pokud k tomu úplným potlačením redukujících nevědomých myšlenkových vlivů přece jen dojde, dostává se pak nevědomé myšlení do opozice a promítá se do objektů. Tím dostává subjekt, který se stal egocentrickým, pocítit moc a význam znehodnocených objektů. Vědomí začne pociťovat, "co si myslí druzí". Ti si přirozeně myslí všemožné sprostoty, osnují zlo, potajmu poštívají a intrikují atd. Subjekt tomu musí předcházet tím, že sám začne preventivně intrikovat a podezírat, vyzvídat a kombinovat. Zmocňují se ho fámy a musí se křečovitě snažit o to, aby pokud možno proměnil hrozící podřízenost v převahu. Tak vznikají nekonečné rivality tajné povahy a v těchto rozhořčených bojích se lidé nejen neštítí žádného špatného nebo podlého prostředku, nýbrž zneužívá se i ctností, jen aby bylo možno vyložit trumf. Takový vývoj vede k vyčerpání. Forma neurózy je méně hysterická než neurastenická, u žen často se silnou spoluúčastí tělesného stavu, například anémií s následnými stavy.
Introvertní vnímavý typ:
Je to iracionální typ, poněvadž z probíhajícího dění nevolí převážně podle rozumového usuzování, nýbrž řídí se tím, co se právě děje. Orientuje se podle intenzity subjektivní vjemové komponenty vyvolané objektivním podnětem. neexistuje při tom, jak je zřejmé, vůbec žádná úměrná souvislost mezi objektem a vjemem, nýbrž tato souvislost je zdánlivě naprosto nepřesná a libovolná. Zvenčí proto nelze tak říkajíc nikdy předvídat, co vyvolá dojem a co nikoli. tento typ může být nápadný svým klidem či pasivitou nebo rozumovým sebeovládáním. Tato zvláštnost, která klame povrchní úsudek, vděčí za svou existenci nevztaženosti vůči objektům.
Pokud se u tohoto typu nevyskytují umělecké výrazové schopnosti, směřují všechny dojmy do nitra a do hloubky a upoutávají vědomí, aniž by dokázalo prostřednictvím vědomého výrazu ovládnout fascinující dojem. Pro své dojmy má tento typ k relativní dispozici jen archaické výrazové možnosti, jelikož myšlení a cítění jsou poměrně nevědomé, a pokud jsou vědomé, disponují jen nezbytně potřebnými, banálními a všedními výrazy. Proto jsou jako vědomé funkce zcela nezpůsobilé adekvátně reprodukovat subjektivní vjemy. Tento typ je proto krajně obtížně přístupný objektivnímu porozumění, stejně jako není většinou schopen porozumět ani sám sobě.
Má-li větší sklon k objektivnímu rozumu, bude pociťovat tento rozdíl jako chorobný, kdežto je-li ochoten při věrnosti své iracionalitě přisoudit svým vjemům hodnotu reality, stává se mu objektivní svět zdáním a komedií. K tomuto dilematu však dospějí jen případy s tendencí k extrému. Zpravidla se takový jednotlivec spokojí se svou uzavřeností a s banalitou skutečnosti, s níž však jedná nevědomě archaicky.
Jeho nevědomí se vyznačuje hlavně vytěsněním intuice, která má extrovertní a archaický charakter. Zatímco extrovertní intuice disponuje onou charakteristickou dovednou vynalézavostí a má "dobrý čich" pro všechny možnosti objektivní skutečnosti, má nevědomá archaická intuice schopnost vycítit všechna dvojsmyslná, temná, nečistá a nebezpečná pozadí skutečnosti. Proti této intuici neznamená skutečný a vědomý úmysl objektu naprosto nic, ale ona za ním větří všechny možnosti archaických předstupňů takového úmyslu. Má v sobě proto cosi takřka nebezpečně podrývajícího, což často pronikavě kontrastuje s blahovolnou bezelstnou neškodností vědomí. Pokud se jednotlivec nevzdálí příliš od objektu, působí nevědomá intuice jako léčivá kompenzace poněkud fantastického a k lehkověrnosti náchylného zaměření vědomí. Dostane-li se však nevědomí do opozice vůči vědomí, pak se takové intuice dostávají na povrch a rozvíjí své zhoubné účinky tím, že se jednotlivci nutkavě vnucují a vyvolávají o objektech nutkavé představy toho nejnepříjemnějšího rázu. Neuróza jež z toho vzniká, je zpravidla nutkavou neurózou, u které hysterické rysy ustupují za příznaky vyčerpanosti.
Introvertní intuitivní typ:
Prohloubení intuice často způsobuje mimořádné vzdálení jednotlivce od konkrétně zřejmé skutečnosti, takže se takový člověk stává naprostou záhadou dokonce i pro své nejbližší okolí. Pokud je umělcem, pak jeho umění ohlašuje neobyčejné, světu vzdálené věci, které hrají všemi barvami, jsou zároveň významné i banální, krásné i groteskní, vznešené i rozmarné. Není-li umělcem, je často zneuznaným géniem, promarněnou zchátralou veličinou, jakýmsi moudrým polovičním bláznem, postavou pro "psychologické" romány.
Introvertní intuitiv vytěsňuje nejvíce percepci objektu. Tím je charakterizováno jeho nevědomí. V nevědomí existuje kompenzační extrovertní funkce percepce, která má archaický charakter. Nevědomá osobnost by se dala nejspíše popsat jako extrovertní percepční typ nižšího, primitivního druhu. Vlastnosti této percepce jsou pudovost a nedostatek míry spolu s mimořádnou vázaností na smyslový dojem. Tato kvalita kompenzuje řídký "horský vzduch" vědomého zaměření a dodává mu určitou tíži, takže je zabráněno úplné "sublimaci". dojde-li však přepjatým přeháněním vědomého zaměření k úplnému podřízení vnitřnímu vnímání, dostává se nevědomí do opozice a pak dochází ke vzniku nutkavých pocitů a percepcí s přílišnou vázaností na objekt, které odporují vědomému zaměření. Formou neurózy je nutkavá neuróza, která vykazuje jako symptomy zčásti hypochondrické jevy, zčásti hypersenzitivnost smyslových orgánů, z části nutkavé vazby na určité osoby nebo jiné objekty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama