Zůstat sám sebou ve světě, jenž se dnem i nocí pokouší udělat z tebe stejného člověka,jako jsou všichni ostatní..

Jsem na první našlápnutí

1. července 2007 v 20:35 | www.mojepsychologie.cz |  Psychologie
Marně hledáte v paměti den prožitý bez zbytečně bouřlivých emocí? Pak vězte, že záchvaty vzteku škodí zdraví. V první řadě se naučte brát věci s nadhledem.
Občas se rozčílit je lidské. Někdy dokonce i potřebné. Jenže reagujete-li na první našlápnutí, pak je něco špatně. Možná jste cholerik a částečně vás omlouvá "horká krev", nebo jste lidé vnitřně nejistí, případně máte narušené sebehodnocení. To jsou totiž nejčastější znaky lidí, které ve svém okolí běžně označujeme jako vzteklouny.
"Exploze vzteku takových lidí jsou jejich neumělým pokusem, jak se vnitřní nejistoty zbavit. Podobně však může reagovat i člověk zahnaný do kouta. Nutně pak volí jednu ze dvou základních strategií - útěk, nebo útok," domnívá se psycholog Petr Šmolka. "Kromě vrozeně daných dispozic (cholerik je bezesporu podstatně vznětlivější než flegmatik) ovlivňují člověka v tomto ohledu i dispozice získané v průběhu života. Cosi se naučíme nápodobou v původní rodině, cosi můžeme přijímat jako skupinovou či dobovou normu.
Mezi zdatné ,prskavce' nepatří nutně jen cholerici, ale i lidé, kteří naopak své emoce tak dlouho tlumí, až přijde ona pověstná poslední kapka, po které následuje hrubě nepřiměřená reakce," myslí si odborník. Pokud patříte mezi zuřivce, kteří nad sebou pravidelně ztrácejí kontrolu, je na místě odborná pomoc. "Přimlouval bych se za ni alespoň tehdy, pokud zvýšená pohotovost rozčilovat se komplikuje člověku vztahy s okolím - ať už s rodinným či pracovním," říká Petr Šmolka. Cestou k pomoci je včasné rozpoznání důvodů vznětlivosti.
"Může být dána neurologickou poruchou a jde vlastně o drobné epileptické záchvaty - pak je na místě léčba, nebo může jít o neřešené vztahové problémy - pak je vhodná psychologická pomoc," vysvětluje Petr Šmolka. Někomu podle něj postačí ke zklidnění nácvik relaxačních technik, jinému pomůže psychoterapie nebo biologická léčba. Kolikrát jste viděli při záchvatu zuřivosti partnera, kolegu, vlastní děti? Nenechat se vytočit a vyjít z problémové situace s chladnou hlavou znamená v první řadě nestavět se do protiútoku. Velmi jednoduše: nechat ho vypustit páru, mlčet a nenechat se nakazit vztekem. Až usoudíte, že má dotyčný výbuch za sebou, vyplatí se vyjádřit pochopení pro jeho hněv, odejít a s případným problémem, kvůli kterému exploze nastala, znovu přijít za 10 či 15 minut. Dotyčný si je většinou vědom svého chování a nabídne vám omluvu. Když v reakci na protivníkovu zuřivost vybuchnete taky, vězte, že kladem běžných zuřivců je, že na svůj výstup a vaši reakci - pokud není urážlivá - velmi brzy zapomenou.

POHLED ODBORNÍKA

ZAPOJTE VLASTNÍ VŮLI!

Alespoň občas si uvědomte, že jste jednoduše lidská bytost nadaná mimo jiné i vůlí a schopností se ovládat. Bylo by smutné, pokud byste se měli stát jen bezmocnou hříčkou nezvladatelných vnitřních impulzů. Vyžadujete-li od okolí jistou elementární slušnost, měli byste totéž požadovat i od sebe.

VAŽTE SI SEBE SAMA!

Dopřejte si onen příjemný pocit z toho, že se vám nějakou situaci podařilo zvládnout bez zbytečných explozí emocí. Přehrajte si třeba někdy takový výbuch před zrcadlem - třeba pak budete sami sobě připadat natolik směšní, že se přece nebudete ztrapňovat i někde na veřejnosti.

HLEDEJTE POMOC U ODBORNÍKŮ!

Chcete-li se zbavit pouze vnějších symptomů, vystačíte možná s některou z relaxačních technik - například s autogenním tréninkem. Chcete-li odstranit staré jizvy, případně jiné vnitřní zdroje nadměrné vznětlivosti, pak se nebraňte odkrývající psychoterapii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama