Zůstat sám sebou ve světě, jenž se dnem i nocí pokouší udělat z tebe stejného člověka,jako jsou všichni ostatní..

Jak je důležité říkat "miluji tě"!

5. dubna 2007 v 19:58 | www.mojepsychologie.cz |  Čtení pro ženy
"Pohádali jsme se. Prý už ji nemiluju. Vím, že to není pravda, miluju ji, jak nejvíc umím, přesto mě události posledních hodin donutily zamyslet se nad tím, jak to se mnou vlastně je. Chápu, že se to každému nemusí líbit. Předně: neumím cukrovat. Neumím házet miláčky, berušky, drahoušky, pusinky jen tak do éteru. Vyplodím maximálně SMS, a i to je otázka poměrně značného tréninku. Nevím proč, snad nemám rád patos. S tím souvisí i ono miluji tě. Neplýtvám s ním, zastávám názor, že by mělo být víc cítit, než slyšet. Možná to souvisí s tím, že jsem zvyklý prožívat věci uvnitř. Přijde mi podivné to říkat, vlastně to ani neumím, sám sobě bych totiž nevěřil."
Autor tohoto příběhu svěřoval své pocity psychologovi v jedné internetové poradně. Aniž by si to uvědomil, vystihl jím problémy možná tisíce dalších mužů a stovek žen, jejichž citově aktivnější partneři jim možná den co den vyčítají, že jejich láska nemá dostatečnou odezvu. Třeba i vy teď řešíte podobné otázky: Proč mě partner nechce držet za ruku? Proč mě před přáteli stroze oslovuje pouze jménem? A proč mi ještě nikdy neřekl, že mě má vlastně rád? Znamená to snad, že už nemá?

Výchova kluků v Čechách

Příběh muže trápícího se výčitkami partnerky není vybrán náhodou. Dost často jsou to totiž právě muži, kteří jsou v citových projevech rezervovanější. "Za něco může poněkud nešťastně pojímaná ,výchova kluků nejen v Čechách'. Už odmala jsme vedeni k tomu, že kluci přece nebrečí a své pocity spíše skrývají. Zvlášť někteří tátové chtějí mít ze syna ,správného tvrďáka', dílo zkázy pak dokonají vlivy kultury, především filmu a televize. Stačí si vybavit, jak je nám v nich dodnes prezentován pořádný chlapák," myslí si psycholog Petr Šmolka. Není divu, že tyto vlivy posléze vytvářejí u mužů přesvědčení, že dát najevo city znamená projevit slabost.
"Případné konflikty týkající se vyjadřování citů jsou dány rozdílnostmi mužské a ženské psychiky. Muž je typem spíše vizuálním, významné je pro něj především to, co vidí. Tudíž jej více než ženu zajímají jak hanbaté obrázky, tak třeba pornofilmy. Ženy jsou naopak tzv. auditivní - podstatnější je pro ně to, co slyší. Včetně oněch milých slůvek. Ostatně sňatkoví podvodníci by mohli vyprávět. Sametový hlas a výřečnost jsou pro ně přímo nebeským darem, na nějž mohou poměrně snadno ulovit i kapitální kousky," domnívá se odborník.
Nesouhlasíte? Přemýšlejte! Jediný okamžik, kdy si muž a žena nejvíce rozumějí, je v období intenzivní zamilovanosti. V takové chvíli stačí pouhý pohled či posunek, aby druhý věděl, chápal a plnil vaše přání. Všimněte si: tato fáze se odehrává beze slov. Okamžik, kdy se zamilovanost mění v lásku a jeden druhému se snaží "vysvětlit hloubku svého citu", patří u většiny párů ke kritickým. Jakmile se totiž začnou používat slova, je na obzoru konflikt. Důvod může být i tento: zatímco žena vysloví při komunikaci za jeden den 6-8 tisíc slov a doprovodí je nepočítaně gesty, muži jsou podstatně skromnější: za den vysloví 2-4 tisíce slov a i gest udělají podstatně méně, ve srovnání se ženami údajně až o dvě třetiny.

Jiné uvažování

Muž, který ženě vyznává svoje emoce, se stává zranitelným. Slova "miluji tě" symbolizují lásku, věrnost, důvěru, oddanost. Slibují budoucnost. I proto je pochopitelné, že se upřímnému muži neříkají snadno. Roli mohou hrát i špatné zkušenosti z minulých vztahů. Pokud muž žil s partnerkou, která ho citově vydírala a manipulovala s ním, bojí se podobných slov ještě víc. Naopak záletník si něžnými vyznáními hlavu nedělá. Ví, že ženy mají rády sladká slovíčka a něžnosti a rád jim je naservíruje. Který je tedy hodnotnější? Ten, který city projevit neumí, nebo ten, který je rozdává na potkání? Ale buďme spravedliví! Rezervovaný postoj k citům není výhradně mužskou výsadou, má ho i řada žen.
Některé s milými slovy také zrovna neplýtvají, rozdíl je ovšem v tom, že muži nepotřebují tak často slyšet, že je má někdo rád. V čem je ovšem problém při vyjadřování citů? Může za to emoční uzavřenost, strach nebo snad nedostatečně citově bohaté dospívání? "Nemyslím si, že je to buď, anebo. Většina našich strachů a obav má kořeny už v dětství. Pokud jsme vyrůstali v rodině, kde se city najevo nedávaly, tak to skutečně nemusíme umět. Když v rodině, kde se naopak dávaly city najevo až příliš okázale, kde se všichni "otlapkávali", tak se nám podobné projevy mohou zase protivit. Za něco ale někdy může i emoční zranění a strach z jejich opakování. Třeba nějaká nepříjemná zkušenost tam, kde jsme se trochu více emočně otevřeli," říká psycholog.

"Voly" nechte ve chlévě!

Trápí vás, že se váš partner vyjadřuje pouze v holých větách? Že když chcete znát odpověď na důležitou otázku, tak on jen zírá a mlčí? Že předstírá záchvat kašle, kdykoli se ho na veřejnosti chytnete za ruku, nebo se odvrací pokaždé, když ho před přáteli chcete letmo políbit? "Jsou jistě i podstatně důležitější věci, přesto je nejen vhodné, ale mnohdy i příjemné dát občas doma i na veřejnosti najevo, že k sobě patříte. Nemusí jít o okázalé projevy náklonnosti, natož pak počínání "mládeži téměř nepřístupné", ale třeba jen drobné pozornosti, letmé dotyky a milá oslovení," domnívá se Petr Šmolka.
Chodíte-li občas se zadanými přáteli za kulturou či jen tak na sklenku vína, pravděpodobně už jste vypozorovali ledajaká oslovení: od berušek, čumáčků a oveček až po zvířata větších rozměrů a těžších vah. Teenagerské "ty vole" přitom překvapivě nevybočuje z normálu! "Proti gustu žádný dišputát. Přesto bych voly doporučoval nechat raději ve chlévě," usmívá se psycholog. Okamžitě ale dodává: "Sporný je i opačný extrém - ne každý muž musí vítat, pokud mu mezi přáteli či v prostředcích hromadné dopravy při společně cestě ze zaměstnání říkáte třeba ,čumáčku'."

Něhu hledám mimo domov

Mužům je sice vlastní racionálnější pohled na život, a tedy i na city, to ale neomlouvá fakt, chovají-li se ke svým protějškům bez špetky něhy. Není divu, že ze vztahu, založeném na diametrálně odlišných projevech emocí, může po čase vyprchat jakékoli souznění, a to logicky znamená jeho konec. Psycholog upozorňuje ještě na jednu důležitou věc: "Spokojenost ve vztahu je silně ovlivněna tím, do jaké míry naplňuje či nenaplňuje naše potřeby, přání a očekávání. Pokud jsou pro nás tedy projevy emocí hodně významné, a přitom se nám jich od partnera v dostatečné míře nedostává, pak hrozí, že si je začneme doplňovat prostřednictvím nějakého ,externisty' či ,externistky'. To může být samozřejmě začátek konce jinak třeba i velice kvalitního vztahu." Ruku v ruce s láskou jde samozřejmě o sex, který se, přiznejme si, bez emočních projevů redukuje pouze na uspokojování biologické potřeby. "Nic pak nezachrání ani obdivuhodná výkonnost, ani stejně obdivuhodná vynalézavost. Oprávněně se říká, že sex začíná a končí v hlavě," líčí odborník.

Lásku dokazují činy!

To, že vám partner dennodenně nešeptá do ouška, jak vás miluje, nemusí nutně znamenat, že s vámi nepočítá. Vyhněte se ukvapeným a přehnaným závěrům a raději pozorujte nějakou dobu jeho chování k vám. Dobrou příležitostí bývají třeba mírně vypjatější situace: společná dovolená, vaše nemoc, výhra v zdánlivě banální stolní hře. To, zda vás má opravdu rád a zda si vás váží, poznáte vlastně na úplných "hloupostech": ustoupil ze svého tvrdošíjně prosazovaného Egypta a dal přednost vámi navrhovanému Řecku? Staral se o vás, vařil vám čaj, když jste se ve čtyřicetistupňových horečkách sotva dopotácela na záchod? Dal vám najevo, že jste výborný stratég, když jste ho porazila v jeho milovaných Dostizích, sázkách? To vše svědčí o jeho lásce, byť neopředené něžnými slovy.
Chcete je přesto slyšet? Řekněte si o ně. Jasně mu sdělte, že víte, jak vás má rád, ale že byste si to někdy chtěla také poslechnout. Pokud city vyjadřovat neumí, naučte ho to. Vyjadřování emocí patří mezi naučené, tudíž i naučitelné projevy chování. Začít můžete třeba návodem psychologa Petra Šmolky: "Podstatná je spolupráce obou. Emočně nevýpravný muž není tvor o mnoho složitější než třeba holub. Chcete-li holuba naučit dělat ,čelem vzad', pak (když se náhodně pootočí správným směrem) musí dostat zrnko nějakého zobu. Podobně muž, který se třeba náhodně dopustí nějakého emočního projevu. Jde jen o to umět vybrat právě to správné ,zrnko'.

Víte, že...?

...citové výlevy mohou mít někdy až závažné zdravotní dopady? Loni se v britském vydání deníku Metro objevil příběh třiapadesátileté Britky paní Richmondové, trpící vážnou chorobou, která ji nutí navždy se vzdát veškerých citových projevů. Britka podle deníku nesmí říct "miluji tě" ani svým dětem, protože vždy upadne do paralyzovaného stavu podobného komatu. Slzy i smích jsou tedy v její rodině zakázané. Lékaři diagnostikovali u ženy kataplexii (ztrnulost vyvolaná náhlým citovým hnutím) a narkolepsii (neodolatelné záchvaty spánku). Léky na tuto chorobu prý sice existují, jejichž pořízení je ale natolik nákladné, že si je žena nemůže dovolit, proto se raději snaží své emoce potlačovat.

Názor odborníka

PhDr. Petr Šmolka
* Jsou ženy skutečně více citově založené než muži?
Zrovna tohle bych se neopovážil tvrdit. Ne ze strachu, že by mi nějaký citově založenější muž mohl "dát na budku", ale proto, že si to nemyslím. Citové založení a projevy citů nejsou synonyma. Ženám sice rozhodně mnohem více záleží na zmíněných projevech; na druhou stranu je spousta hluboce citově založených mužů, kteří jsou v projevech emocí poněkud rezervovanější.
* Které ženy se nejčastěji ptají svých partnerů na hloubku jejich citů?
Především ženy nejisté nebo znejistěné. Pak též ty, které jsou po této stránce dlouhodobě "podvyživené". Obludných rozměrů však podobná potřeba může nabýt u žen trpících hysterií. I ty jsou uvnitř křehké a nejisté, což by ovšem nepřiznaly ani na mučidlech.
* Myslíte, že v současnosti ještě platí fráze, že muži vyjadřují lásku činy?
Mnozí muži si to o sobě skutečně myslí. Jde jen o to, zda se shodují jejich a partnerčiny představy, jakými činy lze lásku vyjádřit. Smutnou pravdou ovšem je, že muži jednak dost zlenivěli a jednak zdánlivě ubylo příležitostí k patřičně hrdinským činům. Kdy se nám poštěstí zachraňovat naši drahou před rozzuřeným drakem!? A dávat jí lásku najevo třeba jen tím, že tu jsme pro ni, když nás potřebuje, nám připadá poněkud fádní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 FelixC FelixC | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 10:03 | Reagovat

Velmi zajímavý blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama