Zůstat sám sebou ve světě, jenž se dnem i nocí pokouší udělat z tebe stejného člověka,jako jsou všichni ostatní..

Teorie osobnosti II. část

8. února 2007 v 12:19 | Andrej Dragomirecký |  Psychologie
6. Restimulace
Víme už, co je to časová stopa, asociace a engram. Podívejme se teď, co se stane, jestliže člověk, který prodělal nějakou engramickou událost, prožije událost jinou, která má s událostí engramickou něco společného.
1. příklad
Představme si, že někdo prožije letecký nálet na město spojený s bombardováním a výbuchem bomb, pocitem ohrožení vlastního života a z něho plynoucím strachem a hrůzou z pohledu na zbořené domy a mrtvé lidi. Představme si dále, že se tento člověk bude často pohybovat v prostředí, kde mu bude okolní hluk svým charakterem připomínat zvuky z prožité engramické události a kouř z okolních továrních komínů mu bude svým zápachem připomínat pach města po bombardování a požárech. To vše způsobí, že asociacemi se bude do podvědomí vybavovat řada zážitků z engramické události. Protože původní engramická událost byla spojena se strachem a úzkostí, mohou se objevit úzkostné stavy, spojené s obavami o vlastní život. Protože je restimulace chronická, jsou tyto stavy stále častější a přecházejí posléze do trvale neuspokojivého duševního stavu. Restimulovaný stres způsobuje i svalovou tensi, která je příčinou špatného prokrvení řady tělesných orgánů a vzniku žaludečních vředů. Deprese se časem ještě prohloubí, jsou příčinou zvýšené nespavosti, únavy a nakonec nutnosti hledat pomoc u lékaře. To byl jeden příklad. Uveďme si pro větší názornost ještě další.
2. příklad
Ještě jako třináctiletý vběhl P.S. jednoho dne na ulici pod auto, které do něho vrazilo a odhodilo ho stranou. Hoch při nárazu sice upadl do bezvědomí, ale jinak utrpěl jen pohmožděniny, které nezanechaly nějaké vážnější následky. Ihned poté, co byl při autonehodě automobilem odhozen, ujal se hocha kolemjdoucí chodec, který se ho snažil přivést k vědomí. Kolem něho se vzápětí shromáždil hlouček; někteří začali radit to či ono, jiní zcela nepokrytě vyjadřovali své pochybnosti, zda nějaká snaha má ještě význam. Chodec, který se hocha ujal a snažil se mu pomoci, rozčileně několikrát ostatní okřikl v tom smyslu, aby byli zticha, když nepomohou. Hoch naštěstí brzy přišel k sobě a tím událost prozatím skončila. Za nějaký týden už to pro něho byla zapomenutá záležitost.

Po 21 letech od zmíněné události byl P.S. svědkem dopravní nehody, při níž automobil porazil starší ženu. Pohled na nehodu mu byl velmi nepříjemný, z místa nehody se pokud možno rychle vzdálil, ale ještě několik dní poté ho občas zabolela hlava, když si na událost vzpomněl. Poté i tato událost upadla v zapomnění.

Jako 36-letý trpí P.S. častými bolestmi hlavy, je proto nedůtklivý a hádá se často doma s manželkou, ačkoliv jinak se spíše uzavírá do sebe. Poslední rok a půl vystřídal krátce po sobě několik zaměstnání. Na konsultaci k psychologovi přichází se svou ženou, více méně z její iniciativy a donucení. On sám si kromě bolestí hlavy na nic nestěžuje, ale jeho žena u něho pozoruje postupnou ztrátu zájmu jak o zaměstnání, tak i o rodinu, ačkoliv podle jejích vyjádření dříve takový vůbec nebyl. P.S. své jednání obhajuje svým zdravotním stavem - bolestmi hlavy - a vícekrát v hovoru podotýká, že"už to stejně nemá cenu".

V průběhu terapie (s tou se seznámíme dále) se pak ukáže, že příhoda s dopravní nehodou, při které automobil porazil starší ženu, byla první silně restimulativní událostí, která vybavila z paměti 21 let staré záznamy. Tato restimulace se projevila nepříjemnými pocity, které jako svědek události měl, i myšlenkami, kterými se ještě několik dní k události vracel a které byly doprovázeny bolestmi hlavy. Další restimulace, které následovaly, nebyly sice tak intenzivní, ale zato časté. Do zaměstnání chodil P.S. pěšky. Ne příliš velkou vzdálenost, ale zato po živých městských ulicích. Zvuky městské dopravy, obsažené v původním engramu, i v události, která mu vše restimulovala (událost, kdy byl svědkem, jak auto porazilo starší ženu), byly tím podstatným, silně restimulujícím prvkem. Ve dnech, kdy byl náhodou vystaven silnější restimulaci, ho večer doma rozbolela hlava, byl mrzutý, což bylo hlavním podnětem, který vyvolával hádky se ženou. Domácí hádky restimulovaly mj. jiné engramy, které měl ještě z dětství a které obsahovaly hádky jeho rodičů. Tyto engramy sice neobsahovaly úplné bezvědomí, ale často zúžené vědomí vyvolané strachem, který při hádkách svých rodičů pociťoval. Postupná, zvětšující se restimulace úrazu, který utrpěl ve 13 letech, působí i to, že se uplatňují výroky, které tehdy v bezvědomí slyšel a které se zapsaly do paměti. Jsou to v podstatě dva výroky. Jeden lze shrnout do slov:"Buďte zticha!" - výrok člověka, který se tehdy snažil hocha přivést k vědomí, a výroky, které lze shrnout do slov:"To už stejně nemá žádnou cenu". Protože byl hoch tehdy v bezvědomí, neprošly tyto výroky žádným hodnocením vědomí a byly tedy zapsány do paměti bez jakéhokoliv doprovodného komentáře vědomí, který se za normálních okolností zapisuje také. To znamená, že při restimulaci se dostávají tyto výroky do podvědomí osamoceně, bez komentáře vědomí, protože ten v paměťových záznamech chybí. V podvědomí chybí i jakákoliv informace o tom, že vybavené paměťové záznamy se vztahují k události 21 let staré a nikoliv k situaci dnešní. Jsou tedy vyhodnocovány tak, jako kdyby i dnes měly svou platnost. První výrok způsobuje málomluvnost, takže P.S. se jeví jako člověk do sebe uzavřený, druhý výrok ovlivňuje jeho hodnocení různých okolností a způsobuje jeho nezájem o práci v zaměstnání i o rodinné záležitosti.


Uvedené příklady (převzaté z [2]) dostatečně ilustrují, co to restimulace je a jak se projevuje. Protože paměť pracuje na základě asociací, je všechno, co prožíváme a co určitým způsobem nějakou událost, v minulosti prožitou připomíná, zároveň i tím, co tuto starou, dávno prožitou událost asociativně vyvolává z našich starých paměťových záznamů zpět do podvědomí. Taková restimulace nemusí způsobit, že si na tuto starší událost"vzpomeneme", tj. že vybavené paměťové záznamy se dostanou až do vědomí. To je jeden krajní případ restimulace. Mnohem častější a běžnější je, že se takto restimulovaná data dostávají do"podvědomí".
7. Sekundární engram a zámek
V předchozí kapitole o restimulaci je nutné si uvědomit jednu podstatnou okolnost. Jestliže prožíváme událost, která je některými prvky vzhledem k nějaké starší engramické události restimulativní, dostávají se restimulací prvky této staré engramické události i do události právě prožívané. Jestliže taková restimulace bude dostatečně intenzivní, bude se v současném prožitku projevovat i větší množství prvků staré engramické události. Znamená to tedy, že v paměťovém zápisu restimulativní události se kromě jevů, které mají svůj původ v této události, objeví i jevy, jejichž původ je starší, protože jsou převzaty ze starší události engramické. Vzhledem k tomu, že to jsou většinou různé nepříjemné bolesti a emoce a vzhledem k tomu, že se touto cestou stávají částí zápisu restimulativní události, stává se i sama restimulativní událost jakýmsi engramem. Taková událost je pak vlastně engramická jen proto, protože restimulovala událost engramickou. Nazýváme ji sekundárním engramem.

Pokud je tato engramická událost tak intenzivní, že vlastně natrvalo uvede určité prvky původní engramické událost do podvědomí, nazýváme ji zámkem. Je to vlastně silný sekundární engram.
8. Psychika
Protože se tu již několikrát po sobě vyskytlo slovo podvědomí, paměť, restimulace aj., bude vhodné, jestliže stručně ukážeme, jaké místo všechny tyto pojmy v naší představě o psychice mají. Nejsnáze pochopitelná celá věc bude, jestliže použijeme analogie.
8.1. Analogie
Představme si velkou moderní továrnu na výrobu automobilů, která je řízena samočinným počitačem a je plně automatizovaná. V takové továrně stačí zvolit v programu typ auta, který má být právě vyráběn a určit např. jeho barvu a počitač okamžitě zařídí vše potřebné pro to, aby tomu tak bylo. Zařídí, aby byl ze skladů odebírán materiál potřebné velikosti a kvality, zařídí, aby hotová auta byla stříkána požadovanou barvou atd. Počitač tu ovládá vše, od výdeje materiálu přes jeho zpracování a expedici hotových výrobků z továrny. Sebemenší šroubek, který je v automobilu namontován, má své místo i v programu počitače, kde je řečeno jak, kdy a kam má být našroubován. Počitač se svým programovým vybavením tak prorůstá celou továrnou. Součástí jeho programu jsou podprogramy, jimiž jsou řízeny jednotlivé obráběcí nebo tvářecí stroje, všechno, kde se nějakým způsobem manipuluje s informacemi potřebnými pro výrobu aut. Všechny takové informace jsou řídícím prvkem programu: programu výroby aut.

Všechny jsou proto součástí programového vybavení počitače a stejnou důležitost pro výrobu může mít informace o velikosti zásob materiálu jako informace o teplotě ovzduší venku mimo továrnu, protože ta je zase důležitá pro to, jak má být nastaveno chlazení obráběcích strojů, aby mohly dobře pracovat.

Zamyslíme-li se nad výše uvedeným příkladem, vidíme, že vadná produkce továrny, kterou jsme uvedli jako příklad, může mít v zásadě dvě odlišné příčiny. Výrobky mohou být vadné proto, že se nějaký obráběcí stroj mechanicky poškodí. Druhou možnou příčinou vzniku vadných výrobků může být chyba v programu počitače. V takovém případě, i když po mechanické stránce je vše v naprostém pořádku, nemusí mít výstupní výrobky ty parametry, které od nich byly původně požadovány.

Jak budeme tedy psychiku definovat? Velice zjednodušeně řečeno ji můžeme považovat za počitač, který ovládá složitý mechanismus, jímž je organismus člověka, a který je vestavěný do tohoto organismu.
8.2. Člověk
Podívejme se tedy teď na člověka blíže. Jeho organismus můžeme pokládat za opravdu velký a složitý mechanismus, jehož chod, jak bylo právě řečeno, je zabezpečován "počitačem" - naší psychikou, jejímž ústředím je naše centrální nervová soustava. Úmyslně říkám ústředím, protože tím chci poukázat na to, že tato"centrální nervová soustava" není tím jediným místem, kde se informace, potřebné pro chod organismu, zpracovávají. Musíme si uvědomit, že informace jsou zpracovávány na nejrůznějších místech a úrovních a mají nejrůznější podobu. Někdy mohou být zakódované do podoby elektrických signálů, jindy do stupně pH prostředí, jindy zase do změny teploty prostředí apod. Právě tak, jako ve skutečné továrně může být informace zakódována do tlaku oleje, tak u člověka může být zakódována do hodnoty krevního tlaku nebo stupně kyselosti žaludečních šťáv. Bylo by naivní domnívat se, že tyto informace musí mít být zakódovány vždy jen do určité formy např. elektrických signálů a do psychiky pak zahrnovat jen ty signály, které jsou zpracovávány tzv."centrální nervovou soustavou". Do psychiky zahrnujeme tedy všechny informační jevy, k nimž v organismu člověka dochází.
8.3. Duch
Tak jako ve skutečné továrně je nejvyšším velitelem a vládcem továrny ten, kdo sedí u terminálu počitače, tak je tomu i u člověka. Tím, kdo"sedí u terminálu" naší psychiky je náš"duch", lépe řečeno jsme to my sami, je to naše opravdové a skutečné Já, bez něhož bychom nebyli těmi, za které se sami pokládáme.
8.4. Cíl člověka
Právě tak, jako tomu bylo u příkladu s chybnými výrobky továrny, je tomu i u člověka. Cílem člověka, z nejširšího hlediska jeho existence, není ovšem"výroba aut" nebo něco podobného, ale je to naplnění nutnosti za daných okolností přežít. Člověk postupuje vždy tak, aby optimalizoval své možnosti přežití. To, že to nedělá pokaždé tak dobře, jak by sám chtěl a jak by to bylo možné, způsobují nedostatky, které mu v tom brání. Jejich podstatou může být nějaká nedokonalost organismu, který má k dispozici, může to být nedostatek informací potřebných pro optimální rozhodnutí a mohou to být i chyby"programového charakteru", tj. chyby v programu, jímž se psychika řídí. A engramy, o kterých jsme hovořili, jsou právě tím, co z programového hlediska může způsobovat chyby v chodu naší psychiky. Jsou to chyby vznikající následkem prožitých traumatizujících událostí. I když takový zdroj chyb nemusí být vždy v aktivovaném stavu, tj. engram nemusí být vždy ve stavu restimulovaném, je tu trvale nebezpečí, že k restimulaci může dojít se všemi negativními důsledky z toho plynoucími. Auditování a další techniky s ním související jsou postupy, které vám nejen umožňují zbavit se engramů a jejich negativního vlivu, ale i uvědomění si svého skutečného já s důsledky, které je snad možné shrnout do slov: získání mnohem větší osobní svobody, než jakou si aberovaný člověk dovede představit.

Najdou se i lidé odrazjící od této cesty - ale zcela pravidelně se ukazuje, že ačkoliv uvádějí pro svůj postoj nejrůznější důvody, je vždy skutečným důvodem buď jejich vlastní malá odvaha nebo nějaká doktrína, nepřející lidem svobodu, a tedy ve své podstatě nic jiného než jejich vlastní aberace.
Pokračování další strana část III.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama