Zůstat sám sebou ve světě, jenž se dnem i nocí pokouší udělat z tebe stejného člověka,jako jsou všichni ostatní..

Paranoidní myšlenky

25. prosince 2006 v 21:56 | Moje psychologie |  Psychologie
paranoiaMáte pocit, že se vám lidé za zády vysmívají, pomlouvají, vás nebo vám dokonce chtějí ublížit? Nejste sami. Paranoidní myšlenky údajně trápí každého třetího člověka na světě.
Jedním z těch, kterým šeptání, potutelné pohledy či úsměvy stačí k tomu, aby si mysleli, že na ně ostatní útočí, je dvaatřicetiletý pedagog Jan. Loni se přihlásil do kurzu španělštiny, pouhé dvě lekce mu ale stačily k tomu, aby se v hodině cizího jazyka už víckrát neukázal. "Mými spolustudentkami byly většinou ženy, které si věčně něco špitaly a smály se. Po každém výbuchu smíchu jsem měl pocit, že jejich oči směřují ke mně, což mě jen utvrdilo v přesvědčení, že terčem jejich "drbů" jsem já. Cítil jsem se tak hrozně, že jsem zaplacený kurz španělštiny raději nechal propadnout," vypráví.
Zkušenost s nepříjemnými pocity, kdy se domníváme, že jsme druhými sledováni nebo pomlouváni, má podle studie oddělení klinické psychologie na King's College v Londýně více než devadesát procent lidí. Myšlenky, které nás pronásledují, se pohybují od nepříjemných pocitů, že nás někdo sleduje při cestě do práce, až po obavu, že nám chce někdo ublížit. Přirozená míra podezíravosti je podle psychologů běžná, problém nastává, když začneme vnímat své okolí jako ohrožující či nepřátelské, aniž bychom pro daný pocit měli reálný důvod. "Pokud nám takto hrubě zkreslené vnímání brání jak v běžném fungování, tak i v navazování a udržování vztahů, pak se paranoidní ladění stává trýznivým problémem," myslí si psycholog Petr Šmolka.
Důvod, proč někteří z nás přehnaně reagují na jednání druhých lidí, spatřuje psycholog v masivních pocitech nejistoty, často spojených s jistým emočním zraněním v minulosti. Čtyřicetiletá produkční Věra opouštěla svou kancelář vždy až ve chvíli, kdy měla pečlivě zamknuty zásuvky svého stolu i pracovního kufříku. Navíc ji trápilo podezření, že její telefon je odposloucháván, a to jak v práci, tak doma. "Předpokládala jsem, že moji kolegové chtějí využít mých znalostí, zkušeností a kontaktů a že mi chtějí ublížit, aby získali moje pracovní místo," vypráví. Od nadměrné podezíravosti a nedůvěřivosti jí nakonec pomohla až psychoterapie. Abychom měli podezíravost zcela pod kontrolou, doporučuje psycholog Petr Šmolka svěřit se se svými obavami okolí. Schopnost "vypovídání se" nám odkryje, že naše představy jsou většinou přehnané nebo nerealistické.

NÁZOR ODBORNÍKA

PhDr. Petr Šmolka
* Co je paranoia?
Paranoia je psychická porucha vyznačující se bludy vztahovačnosti, podezíravosti nebo žárlivosti při plném zachování intelektu. V obecné mluvě se užívá i jako označení pro projevy nadměrné podezíravosti či žárlivosti, aniž by musely být doprovázeny bludy.
* Co dělat, abychom měli paranoiu pod kontrolou?
Pokud je paranoia spojená s bludy, pak jde o závažné duševní onemocnění, které patří do kompetence psychiatra. U žárlivosti a vztahovačnosti pomáhá, když se podaří nalézt prapůvodní emoční zranění. Účinnou metodou pak bývá psychoterapie. U mírnějších forem může pomoci i podmiňování ze strany nejbližšího okolí - vhodné "odměny" ve chvíli, kdy se nám podaří projevy podezíravosti alespoň utlumit.

JAK SE VYPOŘÁDAT S REALITOU:

1. Rozlišujte smyšlenky a fakta.
2. Nesnažte se zjišťovat, co si o vás myslí druzí. Není to skutečnost a už vůbec ne důkaz.
3. Neberte věci příliš osobně, každá situace má většinou více vysvětlení.
4. Nezobecňujte ojedinělé zkušenosti.
5. Svěřte svoje obavy nejbližšímu okolí nebo odborníkovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama