Zůstat sám sebou ve světě, jenž se dnem i nocí pokouší udělat z tebe stejného člověka,jako jsou všichni ostatní..

Mimosmyslové zážitky

21. prosince 2006 v 20:04 | Jan Janout |  Psychologie
Jako každý jiný člověk jsem i já měl mimosmyslový zážitek. Každý člověk zažil alespoň jednou deja vu, takzvané vidění ducha, astrální cestu, vidění minulosti i budoucnosti, ale i telepatie, nebo šestým smyslem. Mimosmyslové zážitky jsou přirozené a dostavují se v době klidu.
Každý z nás se určitě setkal s telepatií, nebo-li přenosem myšlenek. Rozhodně neuznávám teorii, která říká že:" Naše myšlenky se kolem nás vznáší, v jakém si mračnu." Teorie, kterou zastávám je poněkud složitější k pochopení, ale podává nám rozumnější vysvětlení. Telepatie závisí na mysli. Každá mysl má svou pevnost a svůj rádius působení. Naše mysl je schopna vyzařovat naše myšlenky do okolí. Rádius naší schopnosti vysílat naše myšlenky do okolí je dán podvědomím a intimností našich myšlenek. Naše intimní myšlenky můžeme skrývat a nikdo je nezachytí. Rádius zachytávání je stejný jako u vysílání, ale jde měnit (na to se musí člověk učit využívat telepatii). Zkušený telepat je z nás schopen vytáhnout jakoukoliv myšlenku. K telepatii je nutné mít kontakt s podvědomím. To je centrum, které vysílá nebo přijímá cizí myšlenky. Nyní jsem se dostal,k tomu, čím je dán rádius působení. Je dán kontaktem s podvědomím.
Nyní bych jsem se rád zmínil o vidění věcí minulých a budoucích. Je známo na stovky případů, kdy člověk viděl budoucnost, nebo minulost. K těmto viděním se využívá také podvědomí nebo naše nevědomí. Vidět budoucnost nebo minulost ve snu je mnohem snazší než ve bdělém stavu. Je to dáno tím, že naše podvědomí je lépe schopno komunikovat s kosmem a tajemnými silami. Nyní bych se spíše zabýval viděním budoucnosti nebo minulosti ve v bdělém stavu. Vidět budoucnost nebo minulost může každý. Naše vidění jsou spojována s bláznovstvím, ale není tomu tak. Naše vidění jsou reálná. Tato vidění jsou spojena znovu s kontaktem podvědomí s minulými životy, kosmem.Naše vidění se odehrávají v bdělém stavu. Naše smysly budou vnímat vidění, ale realitu již vnímat nebudou. Tomuto procesu se říká trans.
Nyní po vysvětlení bdělého vidění se dostávám k viděním v případech nevědomí. Tato metoda je založena na spojení se s astrálním světem (nebo-li světem nehmotných). Ke styku s astrálním světem může dojít i v transu. Tato teorie je založena na myšlence 2 těl. Jedním tělem je naše hmotná schránka a druhým je naše duše. My jako soustava 2 těl, můžeme oddělit duši od hmotné schránky a můžeme zkoumat náš svět z jiného pohledu. Když opustí naše duše naše tělo, zůstává nad ním. My můžeme (pokud tuto cestu podnikáme vědomě) naši duši řídit. Vše se bude odehrávat za reálného času a místa. Můžeme chodit po pokoji, nebo procházet zdmi. Pokud se chceme přesunovat, stačí nám udat směr, nebo místo a rychlost, jakou se chceme na dané místo dopravit. Nyní shrnu, co vše jde dělat v přítomnosti. Můžeme projít celou zem, podívat se na místa, která bychom chtěli vidět, nebo jen pozorovat naše okolí a co se v něm děje, ale také můžeme někoho navštívit. Pokud se chceme podívat do minulosti, nebo do budoucnosti, stačí nám jen pokyn myšlenky a jsme na daném místě a v daný čas. Všechno si musíme předem připravit, jinak nebude účinek takový, jaký by jsme chtěli. Musíme určit přesné místo, přesný čas a letopočet. Šaty, které bychom chtěli v té dané době nosit, si musíme myslet(funguje zde znovu pokyn myšlenky). V dané době nelze nic měnit, nebo se zabít. Pokud by nás někdo ohrožoval, naše podvědomí by nás poslalo zpět do těla. Nyní shrnu cesty do minulosti a budoucnosti. Můžeme cestovat skrze historii, hovořit s vojevůdci, faraóny (vše bez jazykové bariery), nebo se poučit z chyb, můžeme vidět sami sebe a vidět kroky, které vedly k našemu stavu. Ovšem je nám toho dost nepovoleno. Nemůžeme někoho zabít, nebo zabít sebe sami, nemůže se nám nic stát. Astrální cesty jsou bezpečné. Zjistil jsem, že lidé, kteří byli na prahu smrti, zažily právě tyto astrální cesty. Na těchto cestách se můžeme setkat i s našimi mrtvými přáteli a oni budou znát naše počínání, i přesto, že jsou již dávno po smrti. Tyto cesty se mi zdají být výchovné, naučné,ale i smutné a kruté. Někdo se mě ptal jestli jde v astrálním světě provozovat lásku a sex. Odpovídám, že je to možné, ale místo skutečného zážitku, se jedná o výměny energie. Pocit bude sice stejný jako by byl v reálném světě, ale bohužel ne opravdový (je to simulace).
Vidění ducha je označováno zjevení ducha (hmotně i nehmotně), nebo slyšení právě zemřelého známého, který se takto loučí. Tato teorie je založena na astrálním světe. Duch zemřelého se z nějakých důvodů chce rozloučit, a proto s zhmotní. Hmota, kterou na sebe naváže se nazývá ektoplazma a je součástí živých organismů.
Náš nejčastější mimosmyslový zážitek je intuice, nebo-li šestý smysl. Není přesně definován, ale funguje na principech našeho podvědomí. Náš šestý smysl, ale může zklamat, a proto není tolik spolehlivý.
Deja vu je, že si myslíme, že jsme něco dělali, nebo viděli už dříve. Nejčastěji viděnými věcmi jsou místa, lidi, věci, zvířata, ale i události. Kolikrát z úst vypustíme slova a potom si uvědomíme, že jsme je již někdy takto řekli. Znovu se obracím k vysvětlení u astrálního světa, kde jsme tyto činnosti možná dělali ve snu, ale ten sen zapomněli už po probuzení, nebo je to způsobeno reinkarnací. Mezi starým a novým tělem uběhne několik let. Za tu dobu naše duše mohla cestovat do budoucnosti a vykonávat to, co my jsme právě udělali.
Můj vlastní názor? Můj vlastní názor zní, že mimosmyslové zážitky jsou dobré, jelikož nás mohou ovlivnit. Není ostuda je mít. Je dobré si o nich s někým promluvit a hledat vysvětlení, proč právě dnes, proč právě teď. Mám mnoho mimo smyslových zážitků a rád je studuji. I nadále bych se jim rád věnoval. Nevím, jestli mi to čas dovolí, ale rád bych se specializoval na jeden typ mimo smyslových zážitků a ten by byl astrální svět, jelikož mě fascinuje. Vím, že nejlépe se poznává po smrti, ale já ho chci poznat teď v tomto životě, i když je zde hodně překážek. Na vyvolání mimosmyslových zážitků se nemusím soustředit( vyjímkou jsou uvědomělé cesty do astrálního světa).
Tímto vlastní příběhem bych chtěl ukončit tento referát.
Stalo se to předminulý rok na konci prázdnin. Odjel jsem se skautem na putovní tábor. Ke konci putovního tábora jsem měl bolesti v lýtku. Došli jsme do Valašských Klobuků a dali jsme si hodinovou pauzu. Potom nás čekala cesta do kopce. Mělo to být ještě čtrnáct kilometrů. šel jsem s bolestmi k vrcholu, kde jsme měli rozbýt tábor na přenocování. V půlce cesty mě začalo bolet lýtko tak, že jsem již dál nemohl. Zavolal jsem tátovi, jestli bych nemohl jet domů, ale táta nesvolil. Když jsem šlapal dál, začalo mě lýtko tak bolet, že jsem upadl a vytryskly mi slzy. Když se mě moji kamarádi zeptali co je, odvětil jsem, že mi umřel strýček. Nikdo nechápal co se stalo, až doma jsem zjistil, že můj strýček skutečně v ten den zemřel a i ve stejnou hodinu. Trochu mě potěšilo, že v době krize mě se semnou přišel strýček rozloučit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama